Naše honitba leží v severozápadní části okresu Brno venkov na katastrálním území obcí Březina u Tišnova, Předkláštěří, Vohančice, Heroltice a Pejškov. Jejím držitelem je Honební společenstvo Březina, uživatelem naše myslivecké sdružení s názvem MS Dřínová Březina.
Honitba má výměru 751ha, průměrnou nadmořskou výšku cca. 300 m n.m. a je podle zastoupení jednotlivých typů honebních pozemků honitbou smíšenou s rovnoměrným zastoupením půdy lesní , zemědělské a částečně i vodotečem, tvořeným řekou Svratkou. V honitbě se nachází turisticky atraktivní a tedy i hojně navštěvované oblasti tzv. údolí Šárky a Brněnky, vyhledávané trampskou, turistickou, cyklistickou a kynologickou veřejností, což bohužel neúměrně zvyšuje tlak tzv. sociální predace na chovanou zvěř.
Lesní porost je vesměs smíšeného typu s dominantním zastoupením smrku, v menší míře borovice, modřínu a jedle. Listnáče reprezentuje především dub letní, javor babyka, habr obecný a trnovník akát, v poslední době je k novému zalesňování rovněž využívána lípa srdčitá a buk lesní. V křovinném patru, které tvoří z hlediska úživnosti pro zvěř podstatnou složku jejího biotopu je hojně zastoupena líska obecná, bez hroznatý, maliník obecný a ostružiník.
Zemědělsky obdělávaná půda představuje půdu ornou a trvalé travní porosty, hlavní pěstovanou zemědělskou plodinou je v současné době kukuřice, řepka olejka a v menší míře obiloviny.
Co se týče zastoupení jednotlivých druhů lovné zvěře, ze zvěře spárkaté dominuje v posledních desetiletích, jako ostatně v České republice všeobecně, zvěř černá. Z ostatní spárkaté zvěře je poměrně hojně zastoupena zvěř srnčí, vzácně přechází zvěř mufloní a ojediněle i zvěř daňčí. Není bez zajímavosti několikatýdenní přechodný výskyt losa evropského, který se v roce 1989 zdržoval na západní hranici naší honitby v okolí obce Nelepeč. Ve stejném roce prošel Tišnovskem a tedy i okolím naší honitby i medvěd brtník, zatoulaný z Karpat (Fic, Zacpal 1999.)
Drobná zvěř je zastoupena zbytkem stagnující populace zajíce polního, jehož stavy se přes veškerou mysliveckou péči a víc jak deset let neprováděný odlov zvýšit nedaří, stejně jako mizející zbytky koroptve polní. Populace bažanta obecného je už poněkud početnější. Kachna divoká se trvale vyskytuje na řece Svratce a po zámrzu rybníků ve výše položených oblastech bývají její stavy vyšší. Stejně tak je tomu v posledních letech u volavky popelavé a kormorána říčního.
Ze zvěře myslivosti škodící je významně zastoupena liška obecná a jezevec lesní, kuna skalní a v menší míře i kuna lesní. Tchoř obecný je zjevem poměrně vzácným, podobně jako lasice kolčava a lasice hranostaj.
Z nepůvodních druhů zvěře a ze zvířat do přírody zavlečených se v blízkosti řeky Svratky objevuje norek americký a jsou zprávy o setkáních se psíkem mývalovitým a mývalem severním. Z pernatých predátorů se kromě běžně se vyskytující káně lesní, jestřába lesního, poštolky obecné, již jmenovaného kormorána říčního a volavky popelavé v poslední době zvýšil výskyt čápa černého, vrány šedé a výra velkého.
A je už nezastupitelnou úlohou nás myslivců, abychom se v přírodě, v níž civilizace narušila její přirozenou rovnováhu, se tuto svým mysliveckým hospodařením pokusili obnovit. A když už ne obnovit, tedy se k ní alespoň pokusili přiblížit. Příroda už na to sama nestačí…